Samonivelační stěrka

Rovný, pevný a hladký povrch,

to je základ úspěchu při provádění podlahářských prací. Moderní stavebnictví umožňuje docílit takového povrchu prostřednictvím stavební chemie, konkrétně použitím vyrovnávacích hmot pro podlahové systémy.

Před vlastním stěrkováním podkladu je nutno posoudit jeho kvalitu a druh (tloušťka vyrovnávky, stabilní či nestabilní podklad, cement, anhydrit) a podle toho vybírat vhodně stěrkovou hmotu. Důležitým faktorem při výběru stěrkové hmoty je také povaha následného zatížení (obytné budovy, kanceláře, nemocnice, výrobní haly, sklady).

Základní dělení hmot:

• vyrovnávací
• vyhlazovací
• tenkovrstvé potěry

Penetrace

Vlastní stěrkování je velice citlivé na možné okolní vlivy, které je potřeba vždy správně posoudit a počítat s nimi při aplikaci. Všeobecně můžeme říci, že na každý podklad – nasákavý i nenasákavý – je nutné použít penetrační nátěr, který je základem úspěchu při stěrkování.

Penetraci používáme z následujících důvodů:

• snížení nasákavosti podkladu
• ochrana podkladu před vlhkostí (anhydrit, dřevovláknité desky)
• vytvoření kontaktního můstku
• zvýšení přilnavosti podkladu
• odstranění zbytkových prachových částic

Chybnou úvahou často je, že pomocí penetrace dokážeme zpevnit neúnosný podklad či překlenout případné trhliny a pracovní spáry v podkladu. Někdy se objeví i návrhy na použití hloubkové penetrace, jejíž pronikání do hloubky ovšem není tak jednoduché, jak řemeslníci předpokládají. Penetrace rozdělujeme podle materiálu na disperzní, epoxidové nebo penetrace, které slouží i jako kontaktní můstek.

Druhy stěrkových hmot

• cementové
• anhydritové
• disperzní

Cementové stěrkové hmoty jsou nejrozšířenější a používají se na běžné podklady, jako je beton, cementový potěr nebo stávající dlažby, například při rekonstrukcích. Anhydritové stěrky jsou doporučovány na veškeré stabilní podklady, tedy beton, cementový potěr, anhydritový potěr, původní keramické dlažby, litý asfalt, zbytky starých vodostálých lepidel nebo litých podlah. Obliba anhydritových hmot spočívá v relativně snadném zpracování s eliminací objemových změn. Do popředí vstupuje i ekologický faktor, jehož význam u těchto hmot neustále roste. Nulový vliv na zdraví zpracovatelě i uživatelě posunuje anhydritové stěrky stále více do bytové a občanské výstavby.

Zvláštností mezi stěrkovými hmotami jsou disperzní stěrky, které se využívají tam, kde je potřeba vyhladit nestabilní podklad a vytvořit nasákavou vrstvu pro lepidla pod elastické krytiny. Uplatnění najdou i v prostorách, které jsou náchylné na prach nebo klasický mokrý proces. Vlastnosti všech stěrkových hmot lze pak i dále modifkovat. V našem sortimentu stavební chemie pak lze nalézt i nivelační stěrku vyztuženou skleněnými vlákny, která díky svému složení překoná i mírný prěhyb nestabilního podkladu (prkna, dřevovláknité desky, sádrokarton). Rychlevytvrzující stěrky umožňují kladení elastických krytin již po třech hodinách, specializované stěrky pro vysoké zatížení zase nepotřebují žádný finální nátěr nebo krytinu a může zůstat jako konečná pochozí vrstva.

Zpracování stěrek

Pryč je doba panelákových „teralitů“. Soudobé nivelační stěrky – to je velice složitá receptura, která při zpracování vyžaduje kázeň a dodržení všech zásad. Kvalitní nivelace jsou většinou pochozí za dvě až tři hodiny, jsou použitelné na podlahové vytápění, mají snížené objemové změny nebo upravené vlastnosti i pro větší mocnosti. Speciální pozornost je ale třeba věnovat klimatickým podmínkám (teplota, vlhkost ovzduší, průvan, přímé sluneční záření), které mohou výrazně ovlivnit zrání stěrky. Při vysokých teplotách dochází k nestejnoměrnému zrání, při nízkých teplotách stěrka nedosáhne požadovaných fyzikálních hodnot a prodlužuje se doba vysychání. Vysoká vlhkost v ovzduší prodlužuje dobu vysychání stěrky, nízká vlhkost v ovzduší naopak může zapříčinit tzv. „spálení stěrky“. Průvan a přímé sluneční záření způsobují nestejnoměrné zrání, které zvyšuje napětí ve stěrce (to je častou příčinou poškození stěrky). Ideální podmínky pro aplikaci nivelační stěrky jsou 15–25 °C a vlhkost ovzduší 50–65 %.

Neméně děležitým faktorem je zbytková vlhkost v podkladu. Pro stěrkování je třeba počítat s hodnotami zbytkové vlhkosti srovnatelnými s pokládáním paronepropustných krytin, což představuje u cementových podkladě 2% vlhkosti CM, u vytápěných potěrů pak 1,8% CM. U anhydritových podkladě je kritérium ještě nižší, a to 0,5% CM, u vytápěných podkladů 0,3% CM. Při provádění stěrek nad 5 mm je vhodné použít okrajový pásek u stěn a sloupů z důvodu nabývání a smrštění stěrky během zrání. Finální úprava stěrkových hmot spočívá především ve zbroušení případného „pryskyřičného mléka“, resp. drobných nerovností na povrchu stěrky. Následné vysátí prachových částic je samozřejmostí. Možná tyto výše uvedené zásady a poznámky trochu napomohou k lepšímu a kvalitnějšímu zacházení s hmotami, které umějí značně usnadnit práci, které umějí napravit chyby jiných řemeslníkě, nebokteré vyřeší detaily stavby, které ale, když se s nimi nezachází tak, jak má, umějí být i velice zrádné. Pak umějí být i hodně drahé. samonivelacni-sterka-zpracovana-cerpadlem

Samonivelační stěrky zpracované čerpadlem

Většina samonivelačních stěrek lze míchat a dopravovat po stavbě pomocí čerpadla. Jedná se o vhodný postup, pokud je třeba vystěrkovat větší prostor nebo pokud je třeba dosáhnout vyšších vrstev stěrky u zvlášť nerovných podkladů. Nasazení čerpadla je vhodné a ekonomické při spotřebě minimálně 1,5 tuny stěrky.